…
Tak začíná dopis od našeho příznivce – jméno jsme z pochopitelných důvodů
změnily.
…
Abych to tedy uvedl na pravou míru. Svou Jarku jsem si bral v době, kdy
nad jinou nebylo – prostě hvězda, kterou mi všichni záviděli. Postupně po dvou
dětech svou hvězdu marně hledám v té unavené holce ve vytahaném tričku. Je
fakt, že už nemá věk, aby tělo drželo samo od sebe. Ale pochopte, všude kolem
pěkné ženské, a ta moje nenápadně vyměnila velikost M za XL. Já to všechno chápu
– porody, poporodní syndromy, mateřské stereotypy. Všechno bych bral, ale včera
jsme se teda pěkně drsně pohádali.
Navrhl jsem jí totiž Váš kurz. A ona na mě, že
se nebude ztrapňovat před nějakýma nabušenýma ženskýma. A proč by to dělala,
však už chlapa má (teda jako mně) a ten ať jí má rád, takovou, jaká je (tedy
jako já), protože jestli má nějaký špek, tak ho má z dětí (tedy jako z našich).
Takže
holky, co mám dělat? Není problém vyrazit za čerstvou mladou. Ale kdo mi
zaručí, že ta, až mě pak bude mít jistého, taky jednou nevytáhne ze šuplíku
vytahané XL triko. No a pak ještě – vždyť já tu svoji Jarku furt mám ještě rád.
A
tak jsme to s Karlem probraly. Karlův příběh totiž není ojedinělý. Stejně
tak by nám mohla napsat nějaká Karla, že ten její Jarin se na všechno vybodl a
nenajde ho jinde než s plnýma rukama – tedy s ovladačem od televize v jedné
a s lahváčem v druhé.
V
„době lovení“ ze sebe vydáme všechno. Snažíme se na sobě makat a ukázat se pro
to druhé pohlaví v nejlepším světle. Pak už se máme. Pan Dokonalý
s paní Úžasnou stvrdí svou společnou cestu – je jedno, jestli svatbou,
potomkem nebo hypotékou. A po lovu je potřeba zaslouženě si odpočinout.
Cyklistický dres se ocitne na dně šuplíku, na trekové boty padá prach, i stanu
se spacákem je nějak líp jen tak v koutě.
Místo
lovu na opačné pohlaví přichází hon za obživou a udržením toho všeho, co jsme
si postupně na té společné cestě pořídili. A to nás semele a my jsme rádi, že
večer natáhneme nohy na gauč. Jen blázen by se ještě štrachal na trénink. A
máme zde tedy odpověď na otázku: „Proč jsme na té cestě přestali být blázny“.
Pojďme
se ale zeptat na něco důležitějšího: „Co nás vedlo kdysi být těmi blázny?
Zbylo vůbec něco, na co můžeme navázat a to bláznovství v nás oživit?“
Určitě,
stačí se jenom rozpomenout. Na ten super pocit z návalu endorfinů, když
jsme doběhli do cíle závodu Napříč Horní-Dolní. Na ten pocit souznění se
Všehomírem, když jsme bivakovali pod rozeklaným převisem. Na ten pocit
zadostiučinění, že ta makačka ve fitku nebyla marná, protože díky ní jsme na
kole vybalancovali pořádný sešup.
To
je ta správná odpověď a za tou pojďme, i když nám už je třeba něco málo do
důchodu. Protože ta jediná v nás dokáže přetrvat a s ní jedinou bude
naše datum narození pouhé číslo.
A
proto Karle, nežehrej na život se svou oplácanou Jarkou. Sám zvedni svou zádel
z gauče, opraš bajka a vyraž. Ona se k Tobě třeba Jarka přidá.
Z počátku jen bude pokukovat, ale dejme jí čas. A pak se třeba Jarka přidá
k nám v BoMa Way, protože zažít legraci a znovu být na vlně je to, co
je v životě důležité. A to v každém věku.
Těší
se Vaše BoMa Way
Žádné komentáře:
Okomentovat