středa 24. srpna 2016

10 postřehů z trati aneb jak dát Slezský maratón



Ještě sis nedal žádný trailový závod? Ještě jsi neběžel maratón? Myslíš, že to už pro tebe není?
A proč by nebylo? Proč se nekousnout, nepotrénovat a nezažít něco, čím obohatíme povídání na naší smuteční hostině?
Já se totiž úplně vidím. Kolem mé smrtelné postele se sejdeme - smutečně oblečeni, smutečně naladěni, ale až budete odcházet, tak vás bude bolet břicho z toho, jak jsme se chechtali, co jsme všechno zažili, jací blázni jsme byli.
Teda doufám, že mě nepostihne pan Alzheimer, protože zapomenout, by byla věčná škoda.
I když zážitky ze sobotního Slezského maratónu asi nepřekoná ani ten slavný zákeřný Němec J Byly totiž nezapomenutelné. A proto se s vámi o ně podělím.
Ve zkratce technické údaje: vzdálenost: 42,5 km, trasa: Dolní Lomná Pekárna – Kozubová – Košařiska – Ostrý – Tyra – Kyčera – Slavíč – Lomná Doubrava – Kamenité – Kozubová – Dolní Lomná, převýšení: 2150m, teplota: 25 stupňů. Tlak a rosný bod nezjištěn.
  • Postřeh číslo 1 – nepřepal start. Marcela říkala, že na tu Kozubovou skoro celou cestu běželi. Tak na to se vykašli a jestli nemůžeš, zpomal. Jasně, nemůžeš. Cože??? Přesto nezpomaluješ? Stále to rveš i přes pěnu u pusy, houstnoucí krev v žilách, smrtelný pot, hučení v uších a mžitky před očima? Hučení v uších přehlušuje písnička od Pavla Dobeše: „…nic něbylo z te tury, bo nas předjižďaly fury, šlapaly po nas kury, no hrozne divadlo…“
  • Postřeh číslo 2 – jestli nemůžeš běžet, jdi. Jestli nemůžeš jít, aspoň se vleč. Třeba co noha nohu mine. Jen se úplně nezastavuj. S každým krokem jsi totiž blíž k cíli. Že je to ještě nějakých 35 km? No každopádně je to míň jak na startu. Výborně, předběhl jsi prvního houbaře. Super, babky se psem jsi taky dal. Je to na dobré cestě. Teď trochu z kopečka, srovnat dech a zkusit prodloužit krok.
  • Postřeh číslo 3 – jestli tě píchá levý bok nedej se zmást. On tě za nějakou chvíli totiž může začít píchat pravý. Nebo koleno. Nebo že by kotník? Říkám tomu bolest běhavá stěhovavá – pozoruj ji, jako by ani nepatřila k tvému tělu. Ona totiž kolikrát jak přijde, tak odejde. Dokonce začne bolet víc, když se zastavíš. Tak raději běž.
  • Postřeh číslo 4 – ta paseka voní tak opojně, že máš tisíc chutí se na celý závod vyfláknout, lehnout si a nepohnout se už ani o píď. Bacha, tady jsi narazil na mentální zeď. Tady si zapamatuj: „Zapomeň na to“. Na paseku nelehej. Všechno může totiž být jinak už další minutu. Náladu ti zlepší úsměv spoluběžícího, motýl přes cestu nebo jen zakopneš o kořen a budeš rád, žes to ustál a myšlenky na paseku budou fuč.
  • Postřeh číslo 5 -  jez a pij kolik ti pan Žaloudek dovolí. Užij si občerstvovačku. Však ten meloun je v ceně startovného. Na trasu sis do batohu nenabalil svačinu? Žádný rohlík s vysočinou? Žádná proteinová tyčinka za 40,-?  Tak příště už takovou školáckou chybu nedělej. Závod je totiž oslava. Oslava toho, že ses vůbec postavil na start. A oslavu je třeba si užít se vším všudy.
  • Postřeh číslo 6 – máš půlku závodu za sebou a pod propocené šatstvo se vkradl největší nepřítel běžců……… vlk. No jo, nenamazals. Tak šup šup, žádné žinýrování, teď není čas na styling nebo že tě ostatní uvidí nahoře – nedej bože dole - bez. Rychle s tím mokrým pryč, namazat, do suchého a zpátky na trať.  
  • Postřeh číslo 7 – měj stále oči na stopkách, i když jsou do cíle poslední kilometry. Nejhorší chybou je usnout na vavřínech a nekoukat pod nohy. Běžet totiž cílovou rovinku s rozdrásanými koleny je super zážitek jedině tak pro diváky.  
  • Postřeh číslo 8 – jestli běžíš s parťákem, tak už přesně víš, jestli to byla dobrá volba. Na parťákovi velmi záleží. Měl by být optimistický i přes ten tvůj smrtelný pot. Měl by mít v zásobě pár vtipů a dobrých historek ze života (jejich množství by mělo být přímo úměrné délce trati).  Nesobecky by měl mít v batohu kousek svačiny i pro tebe. Ve správný okamžik by tvůj parťák měl jako by nic utrousit: „To nevadí, že to nedáme pod 6“ (rozuměj pod 6 hodin). A jestli je tvůj parťák mnohem rychlejší jak ty, snaž se pochopit, že přizpůsobit se pomalejšímu dá taky hodně práce.  
  • Postřeh číslo 9 – usmívej se do fotoaparátů. Co když budeš chtít zvěčnit své historické okamžiky pro lidstvo – ať je tedy aspoň jedna fotka s úsměvem.

-          Postřeh číslo 10 – nezapomeň, že jednou na té smuteční hostině bude bolest z takové trati vážně k smíchu :D

P.S. Dali jsme to s parťákem za 6:29.

NÁŠ KURZ 

Žádné komentáře:

Okomentovat